Platit desátky?

Jsou desátky i v Novém zákoně brány jako povinnost? Pokud ano, z čistého nebo z hrubého? Nebo je to nějak jinak?

Když slyším takové otázky, jsou mi trochu podezřelé. Přijde mi, že víc než o hledání „pravdy“ jde tazateli o to, aby se vlk (Pán Bůh, církev, svědomí, poslušnost) nažral, a koza (peníze) zůstala celá.

V Novém zákoně asi nenajdeme jasné spojení desátků a „povinnosti“, to ale neznamená, že na nás nejsou kladeny v této oblasti nároky, a to možná ještě vyšší než v zákoně Starém.

Asi nejlepší je promyslet si Ježíšovo podobenství o hřivnách (Mt 25). Zde Ježíš jasně vysvětluje, že majetek (ale i talent a příležitost, díky kterým se majetek množí) není náš (nevlastníme jej), ale je nám jen propůjčen, svěřen ke správě a takto na něj máme pohlížet a nakládat s ním. A je zřejmé, že dobře s ním nakládá správce, který s ním zachází v souladu s přáním skutečného majitele. Správně položená pak otázka není „Kolik mám dát“, ale „Kolik z toho, co mi bylo svěřeno, můžu spotřebovat pro sebe a svou rodinu“. Kolik můžu projíst, probydlet, utratit za oblečení, dopravu, cestování, odpočinek a kolik a jaký výnos zůstává tomu, který mne ustanovil správcem toho, co užívám.

Tento postoj otázku na desátky a dávání převrací. Není to tedy tak, že cosi máme (povinně) dávat, ale kolik si můžeme (máme nárok) pro sebe brát.

A na tuto otázku si můžeme odpovědět různým způsobem. Jeden je naznačen přímo v podobenství, v hodnocení skutečného Majitele toho, co nám bylo svěřeno: Majiteli by mělo zůstat víc (dvakrát tolik), než kolik nám svěřil. Další odpověď si můžeme dát sami: Vžijme se do pocitu investora a ptejme se, kolik jsme ochotni akceptovat, aby „projedl“ případný správce našeho majetku.

Možná nenabízím jednoznačnou odpověď, ale další otázky. Pokusím se proto ještě stručně o pár poznámek:

  • „Dávejme“ (přenechávejme) desátky s radostí a věčností. Vždyť jsou jen mírou toho, co nám bylo svěřeno.
  • Nepleťme si (nemíchejme, nesčítejme) desátky s almužnou (milodarem, charitou) a se sbírkami na určité projekty.
  • Desátky vždy sloužily k provozování církve (sboru, farnosti), a je dobré vědět, že nás církev nejen něco stojí, ale že to, jak ji podporujeme, je taky svědectvím pro okolí, nakolik svůj vztah s Pánem Bohem bereme vážně.
  • Almužna je něco, co se dává chudým (potřebným), měla by být dávána tajně, tak aby nezahanbovala obdarovaného a současně aby na ní nesbíral popularitu dárce (Mt 6,4).
  • Sbírky se konaly na nějaký konkrétní projekt a byly veřejné. Právě jejich transparentnost a konkrétní účel mohl „motivovat“ donátory k různě velikým darům (např. Ř 15,26).

Ing. Marek Orawski, MBA, CB Praha-Šeberov

Autor je členem Rady Církve bratrské a předsedou představenstva První klubové pojišťovny, a. s.

Převzato se svolením z časopisu Život víry 2016/1, str. 23 (www.zivotviry.cz).

 

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*