Hlavní výmluvy, proč nemohu být štědrý – Hlavní výmluvy vedoucích církevních služeb

Hlavní výmluvy vedoucích církevních služeb

1.      Vést lidi k tomu, aby byli dárci, je zajímavá myšlenka, ale necítím to jako svou zodpovědnost.

Na druhou stranu, vychovávání dárců je biblická zodpovědnost služby fundraisingu. Samozřejmě, že vedoucí nemají stejnou zodpovědnost za dárce, jako mají dárci sami za sebe, ani nad nimi nemají duchovní autoritu, jako třeba jejich pastoři nebo starší. Ale pravdou je, že křesťané mají zodpovědnost za duchovní růst druhých lidí (Galatským 6,2). Lidé ve službě mají něco, co dárci potřebují: možnost růstu v milosti skrze dávání do Božího království (Filipským 4,17). Proto by měli přednášet možnosti dávání způsobem, který nabádá dárce, aby rostli ve svém vztahu s Bohem. Vedoucí v církvi, jehož hlavním zájmem je pouze shromáždit peníze a naplnit roční rozpočet, připravuje dárce o příležitost k růstu. Z biblického pohledu je poskytování příležitostí k dávání jedna z jedinečných funkcí fundraiserů v Kristově těle (1. Korintským 12).

2.      Fundraising je špinavá a nepěkná práce. Neexistuje nic jako služba fundraisingu.

Názor, že je fundraising špinavá práce a nezbytné zlo, vychází z nepochopení biblického pohledu na peníze. Peníze nejsou sami o sobě zlé, avšak přístup k nim často ano (2. Timoteova 6,10). Lidé pracující s penězi nejsou o nic méně chvályhodní, než kdokoli jiný. Naopak, pán Ježíš si zodpovědného spravování peněz velmi cení (Matouš 25,14-30). Není tomu tedy tak, že fundraiseři dělají špinavou práci, zatímco kazatelé, učitelé, pastorační pracovníci a sociální pracovníci dělají tu pravou službu. V Bibli sám Bůh nařizuje, aby vznikly určité fundraisingové projekty (Exodus 25,1). Navíc máme v Bibli množství případů, ve kterém se proroci nebo apoštolové zapojují do fundraisingu. Z biblického pohledu je fundraising nezbytná věc a nikoliv nezbytné zlo. Ve skutečnosti je možné, aby každý křesťanský fundraiser vedl svůj fundraising jako službu, podle příkladu apoštola Pavla. Ve Filipským 4,17 Pavel děkuje sborům, které ho podporovaly, za jejich finanční dary a píše: „Ne že by mi šlo o dary; jde mi o to, aby rostl zisk, který se připisuje k vašemu dobru.“ Je šokující, že Pavlovi jde především o nejlepší zájmy dárců a nikoliv o své vlastní. Výsledkem takové služby je však naplnění zájmů dárců i Pavlových. Pavlův záměr je však sloužit dárcům, ne od nich pouze získávat. To samé můžeme ve fundraisingu dělat my. Jednoduše řečeno, opravdu existuje služba fundraisingu.

3.      Bojuji o omezený počet dárců. Mým úkolem je propagovat svou službu, nikoliv vést sponzory.

Věříme, že tento přístup opomíjí jedinečnost křesťanského fundraisingu. Přestože je pravda, že si sekulární fundraiseři ve volném trhu filantropů vzájemně konkurují, křesťanský fundraising by se měl vést jinak. Podle Bible jsou křesťané jedním tělem (církví), které je shromážděno kolem jednoho vedoucího (Ježíše) a následuje jeden cíl (Boží království), (Efezským 4,3-6). To platí pro křesťanské fundraisery a nakonec i pro každého křesťana. Křesťanská církev je tělo a nikoliv volný trh. Sloužíme jednomu obecnému zájmu, a nikoliv několika navzájem soutěžícím zájmům. Naši dárci patří samotnému Bohu, nikoliv nám nebo naším službám. Naneštěstí navzdory těmto biblickým pravdám je křesťanský fundraising často plný soutěživosti, ve které bojují o peníze různé služby. Proč tomu tak je? Někdo kdysi moudře řekl, že jsou dva druhy fundraiserů. Jedni pracují s přebytkem a druzí s nedostatkem. Ti, kteří pracují s přebytkem, věří, že Bůh je schopný poskytnout všem službám více než dostatek. Jediné, co musíme udělat, je o tyto zdroje požádat. Ti, kteří pracují s nedostatkem, věří, že je k dispozici pouze omezené množství peněz. Naším úkolem je tyto peníze najít a získat je. Ačkoliv je nám bližší tento druhý přístup, biblický je ten první. Podle Bible jsou křesťanští fundraiseři spolupracovníci, nikoliv protihráči (1. Korintským 1,10-13). Věřit tomu ovšem vyžaduje notnou dávku víry.

4.      Dárci mě budou podezírat, že chci pouze jejich peníze.

Z počátku nás opravdu mohou dárci podezírat, ale tím to nekončí. Ve skutečnosti reagují dárci různě. Někteří mají tolik zkušeností se službami, že se necítí vykořisťováni nebo manipulováni. Většina dárců však žije s určitou dávkou podezíravosti nebo obraného přístupu k fundraiserům. A je to pochopitelné. Mnoho bohatých lidí se pocitově nebo finančně spálilo od lidí, kteří je zneužili. Existuje však několik věcí, které může vedoucí služby dělat, aby se těmto negativním dojmům vyhnul: (1) Ujistěte se, že jsou tyto dojmy mylné. Pokud mají lidé podezření, že nám jde pouze o jejich peníze, existuje vždy malá šance, že mají pravdu. My fundraiseři bychom měli zkoušet naše motivy, abychom se přesvědčili, že v nás není nějaká skrytá chamtivost (1. Tesalonickým 2,3-5). (2) Zdůrazněte službu a ne peníze. I přesto, že fundraiser není chamtivý, může přehnaným mluvením o penězích zachovat tento dojem. Pokud se zaměříte na službu a mluvíte o jejích cílech a nikoliv o penězích, dosáhnete jednodušeji svého cíle. Samozřejmě, že se nakonec musíte dostat i k otázce financí, ale klíčem je, aby hlavním tématem byla samotná služba. (3) Udržujte naprostou finanční vykazatelnost. Všechny křesťanské služby musí mít přísné vnitřní a vnější kontrolní nástroje, které jsou pečlivě používány a vyhodnocovány. Nejenom, že nás to učí poctivosti, ale pomáhá nám to utišit obvinění, která časem přichází. (4) Buďte sami štědrými dárci. Existuje jen málo tak působivých věcí, jako je štědrý fundraiser. Samozřejmě, máme dávat kvůli Boží pochvale a nikoliv kvůli tomu, aby naší štědrost viděli druzí lidé (Matouš 6,1-4). Když ale odložíme veškeré vychloubání stranou, štědrost fundraisera je známkou opravdovosti, které si druzí lidé cení. Je normální, že mají dárci často podezření, že je chce někdo zneužít, ale každý vedoucí služby může podniknout určité kroky k tomu, aby se dárce cítil milovaný a nikoliv zneužívaný.

5.      Nevím, jak začlenit učednictví do svého fundraisingu.

Toto je vhodná připomínka, se kterou můžeme pomoct. Existuje několik konkrétních kroků, které může fundraiser podniknout k tomu, aby vedl dárce k učednictví: (1) Projevujte zájem o dárce jako osobě. Zní to jako samozřejmost, ale ve skutečnosti je to těžká práce. Zkuste vystoupit ze své role fundraisera a poznejte danou osobu jako svého přítele (1. Tesalonickým 2,8). (2) Mluvte také o věcech, které nesouvisí s vaší službou. Lidé mluví o tom, co je zajímá. Co si z vašich slov lidé vyvodí, že je váš hlavní zájem? Více se ptejte a méně mluvte. (3) Přineste si na setkání Bibli a modlete se spolu. Neměli bychom být pouze tradičně duchovní, ale také bychom se neměli vyhýbat příležitostem k naslouchání Bohu nebo ke společné modlitbě při práci s dárci. (4) Buďte smělí a vyzývejte dárce, aby dávali víc (2. Korintským 8,8). Sekulární fundraiseři musí být obezřetní a diplomatičtí. Křesťanští fundraiseři, kteří vedou dárce k učednictví, mohou být smělí, protože jejich zájmem není to, co získají, ale především růst dárce. Buďte připraveni naléhat na své dárce, dokonce i v případě (nebo možná především), kdy nečerpáte z jejich štědrosti. Těchto několik kroků vám pomůže začlenit učednictví do vašeho fundraisingu.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*