Hlavní výmluvy, proč nemohu být štědrý – Hlavní výmluvy pastorů a učitelů

Hlavní výmluvy pastorů a učitelů

1.      Peníze jsou citlivým a rozvracujícím tématem v našem sboru. Nejlepší je se tomuto problému úplně vyhnout.

Mezi pastory převládá atmosféra, že peníze jsou citlivé a rozdělující téma. Ve skutečnosti je tomu tak, protože se tak citlivé téma ve sborech často ignoruje. Na rozdíl od americké náklonosti k osobní nezávislosti, má církev zodpovědnost za duchovní růst jejích členů (Jan 13,34; 1. Korintským 14,12; Galatským 6,1-5; 1. Tesalonickým 5,11) a povinností pastorů je kázat vše, co říká Boží Slovo (Skutky 20,27). Jelikož si Kristus povolal pastory, aby kázali evangelium spásy a jelikož evangelium zahrnuje přístup lidí k penězům, potom si věrnost Kristu vyžaduje, aby pastoři kázali o penězích. Bible nás varuje, že pravda bude znít agresivně a hloupě lidem, kteří jí nerozumí (1. Korintským 2). V určitém smyslu tedy pastoři mohou očekávat napětí a rozdělení. Pastor by však neměl kázat tak, aby cíleně tyto konflikty vyvolával. Měl by ale mocně a směle kázat Boží Slovo i přesto, že tím uvede do rozpaků posluchače nebo je dokonce naštve. Za správné vyučování přijde časem povzbuzení v podobě komunity, ve které biblický pohled na peníze vytvoří jednotu a nikoliv rozdělení.

2.      Žádáte mě, abych kritizoval hodnoty lidí ve sboru, ale to by znamenalo narušení jejich celkového způsobu života.

Pokud si to opravdu myslíte, pochopili jste šíři povolání k biblické štědrosti. Bůh nás nepovolal, abychom mu dali něco tady a něco támhle, ale abychom přeorganizovaly všechny priority (včetně utrácení) ke službě jeho království (Matouš 6,33). Když pastor káže o evangeliu a štědrosti, pravděpodobně tím naruší způsob života svých posluchačů. Když bude kázat evangelium, naprosto tím naruší celý způsob života svých posluchačů. Přesně toto evangelium vždy činí. Samozřejmě cílem není narušit životy lidí, ale kázat celkový pohled na Boha (Skutky 20,27). Pokud jsou následkem toho narušeny životy lidí, nedá se nic dělat. Avšak pastor musí být ke svému sboru citlivý a kázat pravdu způsobem, kterému budou lidé rozumět a budou na něj reagovat. Je potřeba, aby pastor tyto myšlenky představoval pomalu a dal šanci lidem k nim přilnout. V každém případě Bůh poskytne milost, která je potřeba k tomu, aby lidé poslechli.

3.      Byl bych pokrytec, kdybych kázal o dávání, protože sám moc nedávám.

Toto je svědomitá námitka; sám Ježíš tvrdě mluvil k pokrytcům, lidem, kteří mluví o důležitosti poslušnosti, ale sami se tím neřídí (Marek 7,6). Pastor by jistě neměl kázat o poslušnosti, když je sám v životě neposlušný. Ale co má tedy dělat? Pastor může pokračovat v tom, že si peníze bude ponechávat sám pro sebe a v tom případě pak nemůže kázat o penězích, protože by se dopouštěl pokrytectví. Nebo může činit pokání ze své chamtivosti a začít být sám štědrý a v tom případě může kázat s čistým svědomím o biblické štědrosti. Biblický názor je jasný. Ježíš nám nijak nedovoluje zůstávat v osobním hříchu s podmínkou, že o něm nebudeme kázat druhým. Naopak, Ježíš nám nařizuje, abychom propojili náš osobní život s životem veřejným a kázali druhým o celkovém Božím Slově (Lukáš 11,42). Je zřeknutí se veřejného pokrytectví povolení k osobní neposlušnosti? Určitě ne. Naštěstí evangelium neobsahuje pouze Boží odpuštění hříchů, ale také jeho zmocnění k odvrácení se od špatného chování.

4.      Mám velmi štědrý sbor. Dávání není problém.

Štědrý sbor je opravdu dobrá věc. Zastavme se ale a zeptejme se sami sebe: Podle čeho posuzujeme, že je sbor štědrý? Dávají lidé dostatečně k tomu, abychom naplnili rozpočet? Nebo dávají více, než v ostatních sborech ve městě? Důležitější otázka tedy zní: Jaké je biblické měřítko štědrosti? Starý zákon zavedl systém desátků – dávání deseti procent z příjmu. Upřímně řečeno, většina sborů nedosahuje ani této minimální laťky. Ale i sbory, ve kterých lidé dávají desátky, by si měly uvědomit, že novozákonním měřítkem označil Ježíš chudou vdovu, která dala své poslední dva haléře (Marek 12,41-44), sto procent toho, co vlastnila. Většině z nás to přijde neuvěřitelné, ale Ježíš to považuje za dosažitelný cíl. Ježíš nás vykoupil a získali jsme Ducha Svatého.  Díky tomu jsme zmocněni k takové štědrosti, která pro nás dříve byla nepředstavitelná. Bible vyzývá křesťany ke stále větší a větší štědrosti. Bible se neptá: „Kolik musím dát, abych dával dost?“, ale „Kolik mohu dát?“ (2. Korintským 8,4). Mnoho z nás pastorů nekáže o dávání, protože máme dojem, že lidé v našich sborech dávají dostatek. Nestalo se nám ale, že podceňujeme Ducha Svatého nebo obíráme lidi o příležitost sloužit Kristu ještě více?

5.       Už jsem o dávání kázal v našem pravidelném období dávání.

Mnoho pastorů vybere ze svého seznamu kázání oblast financí jednou za rok při pravidelném období dávání. Za tímto jednáním je přesvědčení, že se toto téma nehodí na běžná kázání, ale kvůli naplnění rozpočtu je čas od času potřeba o něm mluvit. Překvapivé ale je, že Nový i Starý zákon je plný významných instrukcí týkajících se financí, které ukazují na to, že peníze zaujímají centrální místo v lidském životě a křesťanské spiritualitě. A pokud je dávání tak důležité téma v Bibli, nemělo by být dnes odpovídajícím tématem pro běžné křesťanské vyučování? Pokud pastor o financích káže jednou za rok při pravidelném období dávání, komunikuje tím, že „Církev potřebuje vaše peníze,“ a nikoliv, že „Vaše peníze jsou zásadní pro váš vztah s Bohem.“ Pastor motivuje lidi k dávání tím, že se odvolává na potřeby církve a nikoliv na evangelium Božího vykoupení skrze Krista. Potom není překvapením, že lidé nejsou z dávání nadšení. Samotné kázání při období dávání může být biblické, ale kvůli své mimořádnosti pastor nevědomky komunikuje nebiblické myšlenky. Dobré kázání na správcovství je správný začátek, ale pokud pastor zůstane pouze u toho, škodí tím svým lidem a pravděpodobně i maří touhy některých lidí dávat.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*