Hlavní výmluvy, proč nemohu být štědrý – Hlavní výmluvy dárců

Hlavní výmluvy dárců

1.      Princip desátku se vztahoval pouze na starozákonní Izrael, proto se jím jako křesťané nemusíme dnes řídit.

Je zajímavé, že desátek je ve Starém zákoně tak důležitý a přitom je pouze zřídka zmíněn v Novém. Kvůli tomu mnoho lidí předpokládá, že Bůh už nadále nepožaduje od svých lidí, aby dávali deset procent svých příjmů. Tento nedostatek zmínek ovšem neznamená, že Bůh od nás očekává méně, ale naopak, že očekává, abychom dávali více. Jelikož nás Ježíš vykoupil a nastalo období Ducha, odkazování se na zákon desátku je zbytečné – tak alespoň funguje logika Nového zákona. Nový zákon nikde nepřikazuje dávat 10 procent, ale Jan Křtitel zvedá laťku na 50 procent (Lukáš 3,11), a Ježíš říká, že máme dávat 100 procent (Lukáš 21,1-4). Když Pavel říká „ať každý dává podle toho, jak se rozhodl ve svém srdci,“ nedává nám povolení stát se lakomými, ale dává nám svobodu dávat tolik, kolik uznáme za vhodné do 100 procent. Ne, desátek se na nás nevztahuje stejně jako na lidi ve Starém zákoně; je to pouze startovací výstřel, který nám otevírá cestu k mnohem bohatší novozákonní štědrosti.

2.      Existuje velká pravděpodobnost, že bude můj příspěvek zneužit nebo promrhán.

Je možné, že naše dary budou zneužity, ale to nás nezbavuje zodpovědnosti dávat. Ve skutečnosti je pravděpodobnost zneužití poměrně malá. Pokud dává dárce peníze službě, která má strukturu vykazatelnosti, může si být v podstatě jistý, že jeho dar bude použit na správnou věc. Ale pokud se opravdu stane, že je dar zneužit, není to věrnost a poctivost příjemce daru, ale dobrá vůle dárce, která je oceněna. Ve skutečnosti nám Ježíš říká, abychom dávali i lidem, jejichž motivy jsou špatné (Lukáš 6,27-36). Jak je to možné? Odpověď je následující: Dáváme, protože evangelium je pravda, ne proto, že máme naprostou jistotu správného využití našeho daru.

3.      Jsem těžce zadlužený, proto nyní nemohu dávat.

Zadlužený křesťan má závazky nejen ke svým věřitelům, ale také k Bohu. Musí splatit dluhy a co je důležitější, už se více nezadlužovat (Římanům 13,8). Avšak zodpovědnost splatit dluhy neruší naší povinnost dávat Bohu. Navíc nám Bible říká, abychom dávali z našich prvotin, to znamená to první a nejlepší z našeho příjmu (Přísloví 3,9). Jak řekl Larry Burkett, první šek, který napíšeme, patří Bohu a nikomu jinému, dokonce ani našim věřitelům. Možná to zní drsně, ale dávání je ve skutečnosti pro váš nejlepší prospěch. Přestáváme dávat, protože se cítíme být ve finančním tlaku. Pravdou ale je, že Bůh nám říká, že dávání jemu je tou nejvíce osvobozující věcí, kterou může kdo dělat. Když nám dal svého Syna, jistě mu můžeme věřit, že nám dá všechno (Římanům 8,32). Těm, kteří dávají, dá vše, co potřebují a někdy jím dá dokonce ještě více, aby mohli dávat ještě štědřeji (2. Korintským 9,8-11). Splacení dluhů by měla být důležitá priorita, ale ještě důležitější by mělo být dávání všeho, co si můžeme dovolit Bohu.

4.      Jsem v nižší nebo střední společenské vrstvě. Dávání je zodpovědnost bohatých lidí.

Možná pouze v západním světě, který zažil hromadění majetku jako nikdy v historii, máme pocit, že štědří mají být pouze bohatí lidé. Ironií ale je, že mnoho biblických příkladů vypráví o dárcích, kteří byli chudí (Lukáš 21,1-4; 2. Korintským 8,1-6). Jak je to možné? Důvodem je to, že tito lidé byli proměněni Božím evangeliem vykoupení skrze Ježíše. Věděli, že Bůh je rád pozve do svého království, a proto pro ně nebyl problém mu dát to málo, co měli, aby si uchovali poklady v nebi (Lukáš 12,32-34). V Bibli je dávání zodpovědnost křesťanů. Dávání bohatých filantropů je jedna podoba štědrosti, ale stejně tak je důležité pravidelné dávání křesťanů, kteří vydělávají středně nebo málo.  Každý křesťan může usilovat o štědrost, které si Ježíš a apoštolové cenili.

5.      Správcovství zahrnuje mnohem více, než pouze peníze. Dávám prostřednictvím svého času a schopností tím, že vyučuji besídku pro děti a otvírám svůj domov pro druhé. Považuji to za dávání.

Je pravda, že správcovství je více, než peníze, ale nikdy není méně, než peníze. Ve skutečnosti je potřeba říct, že správcovství zahrnuje vše, co v životě děláme. V tomto smyslu je každý hřích špatným správcovstvím a evangelium nás obnovuje ke správcovství dobrému. Takže dobré správcovství zahrnuje církevní službu a pohostinnost, ale bez dávání peněz (i přesto, že dělám všechny tyto věci) Boha okrádám (Malachiáš 3,8). Peníze hrají v Bibli jedinečnou roli teploměru na lidské srdce. Kam dáte své peníze, tam je vaše srdce (Matouš 6,21). Když křesťan dá Bohu svůj čas a schopnosti, ale peníze si nechá pro sebe, jeho srdce není s Bohem. Rozhodně bychom měli sloužit a být pohostinní, ale měli bychom si dávat pozor, abychom neodepírali Bohu peníze, které spravujeme.

2 Komentáře

  1. Kdybyste aspoň poctivě přiznali, že jste neschopni vydělat peníze vlastním přičiněním a neobejdete se bez dárců, mohl by vás Bůh uznat. Takto vás bude soudit, že jste si pro peníze přivlastnili právo hovořit Jeho jménem a překrucovat Jeho Slovo, jak se vám zachce. Z každé takto nabyté koruny budete skládat účty Jemu a není vyloučeno, že budete povinni navrátit vše do posledního haléře.

    • Dobrý den Ivane,

      budeme rádi, kdybyste nám mohl napsat, kde a jak překrucujeme Jeho Slovo. Na užívání darů druhých ke službě nevidíme nic nebiblického. Finanční Kompas není projekt na generování zisku.

      S pozdravem,
      Šimon Pecka

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*