Biblické odpovědi na některé z nejznámějších otázek o penězích

Autor: Keith Tondeur

Úvod

Během posledních dvanácti let jsem velmi podrobně mluvil o oblasti financí. Často mi lidé kladli podobné otázky. Zdá se, že křesťané, kteří peníze mají, cítí vinu stejně jako ti, kteří je nemají.

Tento článek jsem tedy napsal jako ukázku toho, o čem píši ve své knize Odpovědi na biblické otázky o penězích. Psal jsem s nadějí, že vás povzbudím k přemýšlení nad důležitými finančními otázkami a poskytnu vám některá východiska. Stejně jako v jiných oblastech i v oblasti financí a majetku je zásadní modlitba. Bůh může ohledně peněz říkat různé věci různým lidem. Nakonec v Bibli není žádný verš, který by nám říkal, že máme vydělávat 30 000 Kč měsíčně a žít v několika generačním rodinném domě! Avšak principy, podle kterých bychom měli žít, jsou nadčasové a přesně o nich chci v tomto článku mluvit.

Postoj k penězům

Otázka 1 – Jsme si vědomi přepychu této země. Neměli bychom jednoduše prodat vše, co máme a pomáhat chudým?

V Bibli je množství veršů, které se týkají chudoby. Například v Žalmu 82,3-4 čteme: „Dopomozte nuznému a sirotkovi k právu, poníženému a chudému zjednejte spravedlnost, pomozte vyváznout nuznému ubožáku, svévolným ho vytrhněte z rukou!“  Naše bohatství nám může bránit v pochopení, že druzí si musí vystačit s málem. Je o mnoho jednoduší přemýšlet o lidech, kteří mají více než my. Představujeme si je jako ty „bohaté“, které Ježíš tak odhodlaně odsuzoval, zatímco jím tajně závidíme.

Přesto je to dobrá otázka, která vypovídá o Ježíšově srdci. Dnes je v Británii na jednoho bohatého člověka deset chudších. To znamená, že se některé verše o bohatých mohou lehce vztahovat i na mě! Proto nesmíme na věcech přehnaně lpět a být připraveni se jich v případě, že to bude Bůh chtít, i vzdát.

Musíme se ale vyhnout pocitu viny. Otázka totiž není „Jak mohu žít ten nejchudší život na zemi?“, ale spíše „Jak bude můj život vypadat, když vím, že existuje tolik chudých lidí?“. Věřím, že Bůh chce, aby byli křesťané ve všech společenských vrstvách a mohli svědčit všem okolo nich, takže se nestane, že by někdo neslyšel evangelium pouze proto, že je chudý nebo bohatý.

Bůh nepochybně povolává některé lidi, aby žili jednodušší život. Avšak důležitější je přístup k penězům. Člověk, který nemá v bance ani halíř může být sobečtější, než milionář. Věřím, že Bůh nemá problém s nadměrným bohatstvím, pokud tím je uctíván a lidem pomáháno.

Rozpočet

Otázka 2 – Proč bychom měli žít podle rozpočtu a jak se to dělá?

Život podle rozpočtu znamená, že jednoduše porovnáváte své výdaje se svými příjmy. Je to jedna ze základních částí života. Pokud máte finanční problémy, rozpočet vám ukáže, které věci můžete zlepšit. Ale ať už máte problémy nebo ne, všichni křesťané by měli žít podle rozpočtu, protože pokud tomu tak není, nevyhnutelně budete penězi plýtvat a to znamená, že nespravujete peníze správně. Začít můžete nejlépe tím, že necháte každého člena rodiny, aby si do sešitu zaznamenával své veškeré výdaje po dobu čtyř týdnů. Vše pak musí být podloženo účtenkami apod. Výsledkem bude přesný stav vašich financí.

Přestože se může zdát, že rozpočet lidi svazuje, ve skutečnosti je velmi osvobozující. V Přísloví 16,9 se píše: „Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin.“ Když používáme praktické nástroje, které nám pomáhají lépe spravovat finance, Bůh k tomu přidá dokonalou moudrost. Rozpočet vás má osvobodit od strachování se nad tím, jestli například můžete dovolit koupit dětem oblečení. Také by vám měl pomoct zbavit se úroků na kreditních kartách a u spotřebních úvěrů. Pokud s těmito věcmi nemáte problém, patříte do šťastnější menšiny.

V Přísloví 27,23 čteme: Dobře si všímej, jak vypadá tvůj brav, starej se pečlivě o svá stáda…“ Pro vás, kteří stáda nemáte, může skrze tyto verše Bůh říkat „buď si vědom stavu svých peněz na bankovním účtu a poctivě dodržuj rozpočet“.

V rodinách musí manželé rozpočet sestavovat spolu. Vždy se najdou některé rodinné priority, které jsou ovšem doplněny osobními zájmy, na kterých je potřeba se dohodnou. Nakonec je život podle rozpočtu velmi prostý. Rozpočet vám jednoduše ukazuje, kolik peněz můžete utratit a dává vám možnost se rozhodnout, jak je utratíte, ušetříte nebo darujete.

Dávání

Ze všech otázek, které mě lidé pokládají, jsou ty ohledně dávání ty nejčastější. To poukazuje na skutečnost, že mnoho křesťanů této oblasti plně nerozumí nebo jí dokonce odmítají čelit. Na druhou stranu štědré dávání je jedním z největších darů, který jsme dostali, a tak doufám, že následující odpovědi povzbudí více z nás k tomu, abychom se chopili příležitosti a ve víře vykročili vpřed.

Otázka 3 – Spravování peněz je velmi osobní věc a i Ježíš říkal, abychom dávali ve skrytu. Jistě bychom tedy neměli dávat veřejně nebo dávat přímo druhým lidem, protože by ostatní věděli, kolik dáváme. Je to tak?

Musíme si zapamatovat, že Ježíšovi záleží jak na našich motivech a přístupech, tak i na našich činech. Proto se musíme nejprve zamyslet nad motivy, které se za touto otázkou skrývají. Ptáme se, protože nechceme, aby lidé viděli, že dáváme hodně nebo málo?

V již zmiňovaném příběhu (Matouš 6,2) Ježíš říká: „Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen pravím vám, už mají svou odměnu.“ Ale v Markovi 12,41-42 čteme: „Sedl si naproti chrámové pokladnici a DÍVAL SE, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák.“

Na první pohled se zdá, že Bible si protiřečí, ale není tomu tak. Ježíš zde mluví o hlubších problémech. To, co říká o dávání ve skrytu, je mířené na lidi, kteří mají problémy s pýchou. Ježíš konfrontuje naše postoje.

Ježíš říká těm, kteří dávají veřejně za účelem popularity, aby dávali tajně. Když člověk pomyslí na sponzorství firem, které se tím chtějí zviditelnit, pochopí, na co Ježíš naráží. Ale většina z nás by měla dávat veřejně. Téma dávání je dnes ve společnosti skoro zakázané, a proto může být veřejné dávání dobrým svědectvím druhým. V neposlední řadě také útočí na základy naší konzumní společnosti.

Měli bychom také plně využít výhod, které stát poskytuje církvím a charitám, jako je například odpuštění daně z darů. Není to něco podvodného. Naopak, stát tím chce dávání podpořit. Nevyužití grantů, dávek nebo darů je proto známkou špatného správcovství. Ve většině případů se totiž jedná o vyplnění a podepsání formulářů, což lidé kvůli své lenosti někdy odmítají.

Otázka 4 – Dávání desátku je jistě pouze starozákonní pravidlo, které bylo nahrazeno milostí Nového zákona. Neměli bychom tedy dávat podle toho, jak cítíme, že nás Bůh vede?

Naneštěstí tuto otázku nepokládají ti, kteří by chtěli dávat více, než deset procent! Dávání desátku (deseti procent příjmu) se objevuje napříč celou Biblí a Abraham dal ve skutečnosti první desátek ještě 430 let před tím, než byl zjeven Mojžíšův zákon. Pokud by byl desátek pouze starozákonním nařízením, proč by dal Abraham deset procent ještě před vydáním zákona? Důvodem je, že Abraham rozpoznal Boží svrchovanost a Boží vlastnictví všeho, a tak chtěl pouze projevit Bohu za jeho dobrotu svou vděčnost.

Avšak, když pročítám Bibli, nenacházím žádnou zmínku o trestu za nedávání desátku, což znamená, že je to spíše dobrovolná činnost. Jelikož je to minimální částka, která je uvedena v Bibli, měli bychom předpokládat, že je to MINIMÁLNÍ obnos, který bychom měli Bohu vracet.

V knize Malachiáš prorok varuje lid, že ústy vyznávají, že Boha milují, ale když přijde na dávání, není to poznat. Ve skutečnosti „okrádají Boha“. O dva verše dál, konkrétně v Malachiášovi 3,10 čteme zásadní verš, nad kterým bychom si měli všichni sednout a chvíli nad ním přemýšlet: „Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku.“

Je to JEDINÉ místo v Bibli, kde Bůh zve lidi, aby ho zkoušeli. Navíc, tento verš vyjasňuje princip dávání desátků. Je to vnější známka našeho vnitřního duchovního stavu. Uvědomujeme si, že Bůh vlastní v našich životech všechno.

Takže to nejmenší, co bychom měli všichni dělat, je dávat desátky. Pro ty z nás, kteří máme dobrý příjem, to ale není dost a často se stává, že jsme díky dávání pyšní sami na sebe nebo pohrdáme těmi, kteří nedávají. Pevně věřím, že Bůh se nedívá na to, kolik dáváme, ale na to, kolik si necháváme. Očekává od nás, že přineseme oběť. Proto může člověk pobírající sociální dávky projevit malým obnosem velkou oběť, zatímco člověk vydělávající milióny ročně dává svými desátky málo a dávání na něj nemá praktický vliv.

Otázka 5 – Jak si ukládáte poklady v nebi?

Mnoho lidí se na tuto otázku ptá a odpověď je jednoduchá, ale je těžké ji převést do reality. Poklady si ukládáte v nebi tím, že zde na zemi činíte Boží vůli. Kdykoli dáte žíznivému napít, hladovému najíst nebo bezdomovci střechu nad hlavou, ukládáte si poklady v nebi. Nebo když hlídáte dítě svobodné matce nebo něco koupíte nezaměstnanému člověku. Když setřete smutnému slzu z tváře nebo když někoho obejmete. Když vedete člověka ke Kristu. Když štědře dáváte druhým, církvi nebo charitě, která naplňuje Boží vůli. Když projevujete lidem lásku. Když jím věnujete čas. Když dáte přednost potřebám druhým před těmi vlastními. Když aplikujeme naší víru.

Závěr

Neexistuje žádná lepší otázka, kterou bych ukončil tento článek, než ta, kterou jsem právě zodpověděl. Způsob, kterým spravujeme své peníze, jasně ukazuje na hloubku naší skutečné víry. Díky tomu, že mám úžasnou příležitost mluvit v církvích různých denominací, potkávám křesťany, kteří touží po více způsobech, jak mohou praktikovat svou víru. Doufám, že má kniha odpoví na některé z klíčových otázek, které si mnoho z vás ohledně spravování peněz podle Boží vůle klade.

Pomocí peněz můžete získat všechny knihy na světě, ale nikoliv zdravý rozum, všechny prášky na světě, ale nikoliv zdraví, všechnu kosmetiku na světě, ale nikoliv krásu, tu nejkrásnější postel na světě, ale nikoliv klidný spánek. Peníze mohou ve skutečnosti obstarat cokoliv materiálního, ale nikoliv klidnou mysl a věčný život, který můžeme získat pouze poznáním Ježíše Krista, jako našeho Pána a Zachránce.

Nyní jsme zde na zemi Božími nástroji a jeho peněženkou. Ukažme ztracenému, osamělému a zraněnému světu Boží lásku, milost, odpuštění a soucit. Doslova navždy budeme rádi, že jsme to udělali!

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*